Slavnosti
Svátek svatého Václava a svatého Michaela
První velkým svátkem je období konce září – svátek svatého Václava a svatého Michaela.
Jedná se vlastně o dvě vzájemně blízké slavnosti, přičemž první z nich lze vnímat jako slavnost podzimní rovnodennosti, druhou spíše jako slavnost křesťanskou.
V přírodě v té době vrcholí sklizeň úrody, v rostlinné říši se počínají projevovat procesy odumírání života – nesklizené plody padají a začínají uhnívat, rostliny naplnily svůj úkol a dále ve svém vývoji nepokračují, cyklus tohoto roku je u konce, zrno je uloženo v sýpkách. Úroda tohoto roku je hodnocena, je vybíráno to nejsilnější a nejkvalitnější, co může být použito pro příští cyklus. I člověk může takto hodnotit, která zkušenost získaná v první půli roku je použitelná pro čas budoucí a ke které je lépe se již nevracet.
Hlavní symboly se v životě mateřské školy stává plod – zrno,jablko apod. Jako symbol naplnění formy, uzavření cyklu. Děti se účastní sklizně plodů, u obilí pak jeho vymlácení a semletí na mouku. Z této mouky je potom upečen první chléb. Pravidelné mletí obilí a pečení chleba nebo pečiva k jednotlivým slavnostem roku se později stanou trvale obnovovanou činností. Podobnými obrazy lze uskutečnit první z obou svátků.
Druhý svátek rozvíjí motiv předcházející slavnosti, v níž děti mohou prožívat, že je o ně postaráno a že jim nic nechybí. V podobných okamžicích člověk obvykle ztrácí schopnost pozornosti a bdělosti a může snadno přehlédnout případné hrozící nebezpečí nebo být lhostejný vůči svému okolí. Křesťanský obraz archanděla Michaela bojujícího s drakem nás upozorňuje na důležitost pěstování schopnosti bdělé pozornosti, jasného myšlení, odvahy a staečnosti. Archanděl Michael je v křesťanském pojetí světa nejvyšší hierarchickou bytostí, pro děti může být rytířem, jak jej znají z různých pohádek a vyprávění. Tento rytíř se za pomoci typicky rytířských ctností pouští do boje s drakem – pro dospělé může být tento boj obrazem boje se sebou samými, se svou malomyslností, beznadějí, sobectvím – vlastně všemi silami, které nás ochromují v našich úsilích. I proto je nálada vrcholícího podzimu – ochromení až k odumírání a zániku. Pouze vlastní aktivní účast na okolním dění může být vyhraným rytířským kláním.
Martinské období
Období od poloviny listopadu je přípravou na svátek svatého Martina. I pro dospělé je důlěžité vědět, že bitva je dohrána: co mělo být ztraceno, je ztrceno, co má být zachováno, je třeba ochránit. Týká se to nejen přírody, ale i lidí. Zrno zapadlé do hlíny i všichni živočichové potřebují a přijímají ochranu a teplo matky Země. Kvalita života se mění – stahuje se dovnitř. Do mateřské školy přicházejí v pohádkách skřítkové se svými světélky jako symboly ochrany a jekéhosi hledání vnitřního světla. Do života lidí vstupoval v tomto období svatý Martin, nikoliv už pouze jako rytíř, ale jako symbol hluboké spoluúčasti na lidském utrpení. V dávné legendě svým pláštěm nejen ochránil ubožáka před zimou, ale i učinil velice významné lidské gesto. Marinský motiv je však i motivem dělení, rozdělení i soucitu.
Advent
Ještě o kousek dále jde advent. Přichází jedno z nejkrásnějších období ve waldorfské mateřské škole, jedna z nejkrásnějších slavností.
Lidé v minulosti citlivě přijímali krátící se den a spánek přírody jako výzvu pro člověka ke bdění a zamýšlení. Snažili se proto ce nejvíce se vzájemně přiblížit a ztišit a ztišením otevřít v duši prostor pro příchod něčeho nového – zrození nové kvality.
Celé adventní období má zcela vyjímečný ráz – život probíhá v rytmu odlišném od ostaních období. Postupné stavění jesliček vyvolává atmosféru napětí aočekávání a doplňují je přírodní aranžmá symbolizující přírodní svět- v prvním týdnu minerální svět, ten se v dalších týdnech rozšiřuje o svět rostlinný a říši zvířat, aby nakonec dospěl až k člověku.
Současně na počátku adventu při adventní slavnosti vytváříme ne zemi spirálu z větviček. Tato spirála, jíž děti procházejí , aby si v jejím středu zapálily svíčku, navozuje motiv ztišení, cesty, která má být cestou do vlastního nitra, do svých vlastních hlubin.
Ve waldorfské mateřské škole se v tomto období provádějí především činnosti náročné na přesnost provedení a vyžadující zvýšenou pozornost dětí a scoponost se soustředit.
Tříkrálové období a Hromnice
Proti předvánočnímu a vánočnímu období a počátek roku zcela jiné poslání – můžeme se obrátit pohledem zpět a bilancovat, můžeme však také vyhlížetnové horizonty nastupujícího roku. V tomto duchu probíhají i dvě menší slavnosti – slavnost Tří králů a Hromnice.V obou doznívá vánoční čas a obě jakoby potvrzují naději obsaženou ve vánoční události.
Tři králové, představitelé světové moudrosti, přinášejí své nadčasové dary: zlato jako symbol své královské hodnosti a nejvyššího poznání, kadidlo jako symbol oběti, látky, která v ohni peměňuje – transformuje – svou kvalitu, a myrhu jako symbol Kristova člověčenství v jeho nesmrtelnosti a nekončícím působení.
Slavnost Hromnic je už potom jenom tečkou za celým obdobím, které lze nazývat „obdobím světel“. Zbytky všech svíček se za účasti dětí symbolicky slévají do jedné veliké, které se potom jako symbolu užívá při různých dalších školních oslavách.
Obobí masopustu
Vládu nad zemí opět získává navracející se Slunce. Tato skutečnost má velký vliv na proměny prožívání přírodních procesů.
Již během února je možno zaznamenat proměnu ve volné přírodě - tajícím sněhem se dostává do půdy velké množství vody a dochází zde k mnoha chemickým reakcím. Jarní půdá vydává pronikavou vůni. Z nitra země počínají pronikat životní síly, probouzí se vše co několik měsíců odpočívalo. Proudící voda uvádí vše do pohybu, rozpouští minerály a snimi proniká do rostlin ty obnovují činnost kořenů. Probouzená aktivita rostlin vytváří pocit , jakoby se rostliny znovu za nových podmínek spojovaly se Zemí. Nastává nová situace – všudypřítomný pohyb otevírá vše, co bylo dosud uzavřeno, a člověk se ocitá v období, které má právě opačnou kvalitu, než měl adventní čas. Čas zdlouhavého rozjímání končía nastává čas činnů, ke slovu se dostává probuzená vůle.
Přichází nejlepší chvíle pro uspořádání masopustního reje, při kterém v minulosti lidé ve své probuzené tělěsnosti oslavovali příchod nových sil. V mateřské škole může tedy masopust probíhat ve znamení zvířátek a dobrého jídla, pocitu dostatku a nového sebenaplnění. Proces probouzení příroy přináší mnoho nových zážitků, všechna jarní dětské hry jsou výrazem právě takové radostnosti, pohybu, činnorodosti a čistoty.
Velikonoce
Při prožitku pocitu naplnění a hojnosti člověk přirozeně vnímal, že se jedná pouze o dar, který nedostává vždy automaticky, většinou spíše pouze vyjímečně. V tom cítíme velkou podobnost s podzimním obdobím, konkrétně s martinskými a michaelskými motivy. Vrcholící jaro má symbolů více, jedním z nich je vedle vajíčka – symbolu nově se rodícího žovota právě velionoční zajíc – symbol altruismu, skromnosti, pokory, čistoty a překonání tělesného pokušení (býval zobrazován u nohou Panny Marie).
Podobností s podzimem je mnohem více, z určitého hlediska se i ve velikonočním mystériu jedná o překonání svazujících a ochromujících sil. Jakoby impuls, který od vánočního období žije uvnitř v srdci člověka, dostal nyní možnost své vnější realizace ve prospěch ostatních. Ne náhodou se vždyv těsné blízkosti velikonoc objevuje v kalendáři svátek svatého Jiří.(Svatý Jiří býval zobrazován na koni jako rytíř zabíjející kopím saň. Postava tohoto rytíře symbolizovala bojovníka za víru, posla pevnosti na cestě k dosažení cíle, aň je symbolem zla a nebezpečí působících na této cetě.)
Nás, lidi současnosti, mohou tyto svátky, s nimiž se setkáváme v období všeobecného jarního bujení a pohybu, podněcovat také ke snaze o nalezení vnitřního řáu a konkretizaci říve stanovených cílů. Všechny obrazy, které nám poskytují tradiční činnosti tohoto období, jakoby vyprávěly o tomtéž – vynášení smrtky, pečení jidášů, pletení pomlázek, otloukání píšťaliček, zasazení semínka své vlastní rostlinky, o niž je nutno pečovat, aby nezahynula.
Letnice a svatý Ján
V čase, kdy se jaro pomalu mění vléto se slaví s dětmi ještě dva velké svátky. Jedná se o svatodušní svátky (letnice), které se u nás neslaví tak jako jiné svátky roku, a na samém konci školního roku potom svátek svatého Jana. V přírodě se v tuto dobu odehrávají zajímavé věci. Slunce vede intenzivní rozhovor se Zemí, Země se nechává přemluvit a uvolňuje všechny síly ze svého nitra na povrch. Dává je volně k dispozici všemu živému a jde ještě kousek dál, jakoby se chtěla spojit se svým „slunečním druhem“ a celým kosmem.
Přichází období, pro které naši předkovéměli podobenství v laických lidových hrách – jízdách králů – pozemská nevěsta, nebeský ženich. Křesťanství zase připomíná, že přesně toto je chvíle, kdy učedníci ppocítili určitou osamělost, neboť Kristusse již svému fyzickému bytí vzdálil a nyní oni sami musí najít sílu obhájit myšlenky, které v sobě nesou. Snad proto bývá zobrazována v této souvislosti ve svatodušní svátky holubice – symbol svobodného ducha, který tak jako ona, může vzlétnout k oblakům.
Četné obrazy zobrazují Kristovy žáky s barevnými plameny nad hlavami a nazývají tento okamžik svátkem seslání Ducha svatého. Co nám takový obraz chce sdělit? Všichni jsme ve svém životě dlouho žáky, těmi, kdo se učí, sbírají zkušenosti a respektují danou autoritu. Tentostav však není konečným stavem, přijde čas kdy se žák musí stát učitelem, procitá k jednání z plného vědomísebe sama, s odpovědností za svůj životní prostor a z vědomí důsledků svého působení. Z nevědoucího, neuvědomujícího si se stává vědoucí. Z toho, kdo je obdarován, se stává ten, kdo obdarovává. To je motiv, který proniká činnostmi v mateřské škole v tomto období.
S dětmi lze obnovovat i jinou tradici nacházející se v období letnic – tradici otevírání studánek, v níž lze najít podobné kořeny. Aby Země mohla opravdu vydechnout, přichází lidé se svou pomocí a vyčistí jeden z možných průchodů nebo otvorů, aby ozdravná síla mohla volně proudit ven. Strážcem takové síly je pro děti víla ze studánky. Dary jež od ní dostanou nejen v podobě vody, ale především čerstvých lesních bylin, je později přenesou rovnou do svatojánské doby.
Konec června je obdobím prožívání nejhlubšího výdechu Země, kdy zemské síly jsou zcela uvolněny, rostliny planou ohněm květů a některé z nich disponují zvláštní, snad čarovnou mocí. Oheň v květech jakoby završil letošní vývoj rostliny, a ta se mění v plod, dílo tohoto roku je téměř dokonáno. Staré bry uvolní místo novému.
Tento motiv je rovněž motivem křesťanským a charakterizuje přicházející čas: „Já se musím zmenšovati, aby ty ses mohl zvětšiti.“ Oheň květů a sílu tohoto motivu vyjadřují svatojánské ohně, při nichž se připravují s dětmi posilující bylinné čaje, dary od strážkyně pramenů zemské síly...