3. ročník
Ve 3. třídě si většina dětí prožívá 9. rok svého života. V tomto roce se značně mění postoj dítěte ke světu. Dosud bylo jeho nedílnou součástí - svět bylo dítě a dítě byl svět, vládla „božská jednota“. Nyní dítě jakoby procitá a zjišťuje, že jsou dva – ono samo a svět. Toto odtržení od jednoty ho může znejistět, může vyvolat nejrůznější strachy a obavy. Některé dříve sdílné děti se uzavírají do sebe, jiné se stávají nesmírně kritickými. Rodiče a učitelé přestávají být „polobohy“ a stávají se lidmi se svými přednostmi i slabostmi. Děti z nich touží mít pevné a přitom laskavé průvodce světem, který právě začínají nově objevovat, a v němž hledají své místo.
Této výjimečné etapě v životě dítěte odpovídají i výjimečná témata ve 3. třídě. Školní rok učitel často zahajuje vyprávěním příběhů Starého zákona. Prvotní ráj je obrazem blaženého dětství, jednoty, bezstarostnosti – až dosud vše potřebné zajišťovali rodiče. Stejně jako Adam a Eva i děti o tento ráj přicházejí. V potu tváře si první lidé musí vydobývat své živobytí. Děti si to zažívají na vlastní kůži, když připravují pole na setí obilí, ořou, vybírají plevel a kameny. A po zasetí celý rok čekají, jestli se zrno urodí či neurodí.
To už se ale ocitáme v další epoše – v epoše řemesel, která budou děti provázet po celý rok formou písní, básní, vyprávění a také výletů k různým řemeslníkům. I to je možnost, jak děti „vpravit do světa“ – ukázat jim, co lidské ruce dovedou. A kdybyste viděli, jak jsou šťastné, když můžou spolu s kovářem bušit do rozžhaveného železa, nebo si u bednářů obrousit smirkovým papírem špalíček dřeva! : o)
Seznamování s řemesly bývá zakončeno povídáním o stavbě domu. Každý přece potřebuje někde bydlet. Dům je navíc obrazem „malého ráje“, znamená bezpečí, kam žádné zlo nemůže proniknout. V ideálním případě se na konci epochy děti podílejí na stavbě něčeho užitečného – kamenné zídky či hráze, hliněné pece… Všechno je potřeba dobře vyměřit, zvážit. Míry a váhy jsou jedním z témat v matematice. Než děti dojdou k těm novodobým, měří nejdříve na palce, pídě, lokte a brzy pochopí, proč lidé u těchto měr nezůstali.
Ve 3. třídě se vůbec všechno bere pěkně od počátku. Začalo to stvořením světa, pokračuje se prvotními pracemi a řemesly, v matematice se od znaků dobereme až k arabským číslicím a v českém jazyce zase od obrázků k naší latince. Děti poprvé „malují“ psací písmena a učí se je vázat ve slova. Když se to podaří, než dostanou své první plnící pero, píšou opravdovým brkem namáčeným do inkoustu.