3. třída - Třídní výlet - Bobří hrad
Školní rok zakončili třeťáci na třídenním výletě poblíž Skleného nad Oslavou.
Ve středu 23. června 2010 se třetí třída vydala na poslední podnik tohoto školního roku.
Nejprve vedla naše cesta vlakem do Žďáru nad Sázavou a odtud autobusem do vesničky Karlov. Tady jsme měli domluvenou exkurzi ve sklárně - naše poslední letošní řemeslné zastavení - zbýval nám ale ještě nějaký čas. Počasí nám přálo, a tak jsme se mohli rozložit na nedaleké louce k příjemné dopolení siestě. Ve sklárně jsme si prohlédli všechny vyráběné předměty a vzory a samozřejmě i samotné skláře při práci. Obdivovali jsme jejich zručnost, s jakou zacházeli se žhavou taveninou, a některé děti si dokonce mohly sami vyzkoušet, co obnáší vyfukování skleněných baněk.
Z Karlova jsme se vrátili do Žďáru a odtud se popovezli vlakem do naší cílové stanice - Skleného nad Oslavou. Necelé tři kilometry ke srubu jsme po zkušenostech ze školy v přírodě zvládli s přehledem. Na Bobřím hradě, jak se dřevěnému srubu na břehu Velkého sklenského rybníka říká, jsme strávili další dva dny a dvě noci. Užívali jsme si lesních a koupacích radovánek, prozkoumali okolí, hráli různé sportovní hry, plnili úkoly na etapovce, opékali dobroty na ohni a prokazovali odvahu při noční hře. O naše pohodlí bylo postaráno díky třem ochotným maminkám a jednomu odvážnému tatínkovi. Uběhlo to jako voda a při pátečním návratu se nejeden třeťák ptal: A pojedeme sem ještě někdy?
Nejprve vedla naše cesta vlakem do Žďáru nad Sázavou a odtud autobusem do vesničky Karlov. Tady jsme měli domluvenou exkurzi ve sklárně - naše poslední letošní řemeslné zastavení - zbýval nám ale ještě nějaký čas. Počasí nám přálo, a tak jsme se mohli rozložit na nedaleké louce k příjemné dopolení siestě. Ve sklárně jsme si prohlédli všechny vyráběné předměty a vzory a samozřejmě i samotné skláře při práci. Obdivovali jsme jejich zručnost, s jakou zacházeli se žhavou taveninou, a některé děti si dokonce mohly sami vyzkoušet, co obnáší vyfukování skleněných baněk.
Z Karlova jsme se vrátili do Žďáru a odtud se popovezli vlakem do naší cílové stanice - Skleného nad Oslavou. Necelé tři kilometry ke srubu jsme po zkušenostech ze školy v přírodě zvládli s přehledem. Na Bobřím hradě, jak se dřevěnému srubu na břehu Velkého sklenského rybníka říká, jsme strávili další dva dny a dvě noci. Užívali jsme si lesních a koupacích radovánek, prozkoumali okolí, hráli různé sportovní hry, plnili úkoly na etapovce, opékali dobroty na ohni a prokazovali odvahu při noční hře. O naše pohodlí bylo postaráno díky třem ochotným maminkám a jednomu odvážnému tatínkovi. Uběhlo to jako voda a při pátečním návratu se nejeden třeťák ptal: A pojedeme sem ještě někdy?
