Ač jim ještě není 18, už (si) volili!
V tomto školním roce se naše děti mohly poprvé začít „profilovat“. Co to znamená v praxi?
2 vyučovací hodiny týdně se společně se svými staršími spolužáky budou věnovat „Řemeslům“, Německé konverzaci“ nebo „Cestám umění“.
Všechny předměty dětem představily paní učitelky, které je budou učit. Stejné informace se dostaly i k rodičům na třídní schůzce.
Podle „bleskového průzkumu“ pana učitele to vypadá, že osmáci jsou zodpovědní a ambiciózní mladí lidé. Všech 13 dětí, které se průzkumu zúčastnilo, uvedlo 3 důvody své volby. Tady je shrnutí …
1. 26 % jimi uvedených důvodů patří do kategorie praktických:
· „Chci se umět domluvit v zahraničí.“
· „Jezdíme do Německa každý rok“.
· „Němčinou se ještě hodně mluví.“
· „Němčina je důležitá.“
· „Budu ji v budoucnu potřebovat.“
· „Bude se mi hodit i na střední škole.“
· „Bude se mi v životě hodit.“
2. Na dalším místě co do četnosti (18 %) byly důvody spojené s faktem, že děti daný předmět baví a jde jim:
· „Předmět je zábavný.“
· „Tento předmět mě baví víc než ty ostatní.“
3. Stejně často (ale ne na předních místech) děti uváděly i důvody ze zcela opačné kategorie:
· „Předmět mi moc nejde.“
· „Chci se zlepšit.“
· „Nechci být blbá.“
· „Chci se zdokonalit.“
· „Chci se procvičit.“
4. Další, stejně početná kategorie odpovědí by se dala nazvat „Nejmenší zlo“:
· „Ostatní předměty mě nebaví.“
· „Ze 3 nabízených předmětů je tento ten nejlepší.“
· „Něco jsem si zvolit musel.“
· „Nerad šiju.“
5. Doporučení rodičů vzalo v úvahu 10 % dětí.
6. Podle sympatií či antipatií k vyučujícímu se rozhodovaly 3 děti.
7. To, že je důležité, který předmět si zvolí kamarádi, přiznalo jedno dítě.
Otázkou zůstává, nakolik jsou děti schopné sebereflexe a nakolik jsou tak sociálně zdatné, aby sdělovaly jen „přijatelné“, „očekávané“ či „žádoucí“ informace.
A jak se vlastně naše děti rozhodly?
Ze 16 žáků třídy si 1 zvolil „Cesty umění“, 3 „Řemesla“ a zbývajících 12 „Německou konverzaci“ (2 ale museli být z kapacitních důvodů přeřazeni do předmětu druhé volby).
Tento nepoměr je velmi výrazný a přiznám se, že pro mě i nečekaný. Důvody, které uvádějí děti, mi zavánějí racionalizací našich dospěláckých doporučení. Zajímavé by bylo zjistit, jak jsme jejich volbu ovlivnili my, rodiče … ať už jsme svoje názory prezentovali přímo nebo jsou skryté v naší hodnotové orientaci? Nakolik k jejich motivaci přispěli vyučující svou osobností? Jak velkou roli sehrál tlak vrstevníků? Mít větší vzorek respondentů, už bych začínala psát disertační práci :-)
září 2011
JR